
Jako vyvrcholení celoročního projektu „Indiánský rok“ malé indiány čekala v červnu „indiánská stezka“. Děti se na ni pečlivě připravily: oblékly si indiánské haleny, čelenky a náhrdelníky, které si samy vyrobily, nezbytné bylo i namalování tváří. A indiánská výprava mohla začít.
Nejprve jsme si pečlivě přečetli vzkaz od indiánského náčelníka, kde nám na jeho konci popřál „šťastný lov“.
Prvním úkolem bylo nasytit indiána, aby nabral hodně sil na nelehkou cestu. Děti házely míčky do otevřených úst indiána a ten byl doslova „přejedený“, jak se dětem dařilo.
Potom indiáni postupovali prérií, až narazili na doupě kojotů. Jak by je dostali z jejich skrýše, když si zapomněli vzít tomahavky? Děti házely naplněné pytlíčky do kruhu – doupěte, aby kojoty vylákaly ven. A podařilo se!
Ale potom se k nim donesla zpráva, že se nedaleko potuluje velký medvěd. Musely se potichu připlazit co nejblíže k němu, aby je nespatřil, a potom to už byla pro malé indiány hračka. Vyzbrojeni oštěpem se pokusili medvěda trefit. A dokázaly to hned několikrát.
Vyčerpaní indiáni si museli na chvilku oddechnout a před další obtížnou cestou si na posílení připili „indiánskou šťávou“.
Indiáni putovali dál, až dorazili do míst, kde žijí bizoni. Připravili si luk a šípy a pokusili se jednoho bizona ulovit. Několik indiánů bylo úspěšných a bizona zasáhli.
Vtom ale zaslechli dusot blížících se divokých koní. Pokusili se je zkrotit a projeli s nimi slalomovou dráhu.
Jejich lov byl dnes velice úspěšný, a tak se rozhodli k návratu do indiánské osady. Cestou ale zpozorovali v nedalekých skálách orlí hnízdo s mláďaty, která naříkala hlady. Indiáni je „nakrmili“ – pokusili se sníst sušenku bez pomoci rukou a to se jim všem povedlo.
Pokračovali v cestě domů do osady, kam se zapadajícím sluncem šťastně dorazili. Zítra se ale chystají na lov ryb a jejich sítě jsou potrhané. Děti si procvičily vázání uzlů a sítě spravili.
Indiáni jsou bystří a vnímaví, a tak dokázali splnit ještě poslední úkol, který jim tady indiánský náčelník zanechal, a to bylo skládání indiánského puzzle, přiřazování stínů, určování počtu pírek na indiánských čelenkách a další.
A jako odměna za jejich statečnost, odvahu a šikovnost děti čekalo společné opékání buřtů. Však jim také na té dlouhé indiánské výpravě pořádně vyhládlo!
Indiánská stezka se vydařila a všichni jsme se náramně bavili. Děti pracovaly jako tým, vzájemně si pomáhaly, podporovaly se a také si zopakovaly spoustu informací, které se o indiánech a jejich životě během celého roku dozvěděly.

